Když máte na hlídání dítě a je hezky, vezmete nějaké zbytky rohlíků a chleba a jdete se podívat na kačenky k Labi,
milé KOČKY:
taková malá reportážička od našeho ještě docela malého ( tady u nás ) veletoku.
popravdě jsem víc myslela na to, aby mi tam ten kluk nespadl a tak kvalita fotek byla vedlejší...
Když jsem měla svátek a narozeniny v polovině února, trochu jsem se divila, že na mne jedna osůbka zapomněla, ale nehroutila jsem se z toho a vida, onehdy jsem dostala kytku a čokoládky opožděně, ale s omluvou, že odjížděli na jarní prázdniny a na mne zapomněli, a abych si to uchovala, kytku jsem si vyfotila: Tady je,
milé KOČKY,
dostala jsem ji spolu s bonboniérou od Honzíka, kterého jsme si ochočili ( spíše on nás ) a co týden k nám chodí na celé odpoledne, případně v sobotu. Tzv. k dědoušovi.
Měla jsem předpřipravené nějaké příspěvky na blog, jak už to mám ve zvyku a nyní jsem je ,,upozadila ,, a dám sem jeden přednostně - tedy vidím to jako možnost ovlivnit některé z vás,
milé KOČKY,
váš výběr knih.
Přečetla jsem poměrně rychle další, myslím, že povedenou knihu povídek od Jojo Moyesové Paříž pro jednoho, četlo se to snadno a lehce,
ovšem další kniha, po které jsemv knihovně sáhla, je jiný kalibr.
Mám ji rozečtenou asi dva dny a už mne tak zasáhla, že jsem se rozhodla o ní napsat, abyste si ji, ev. mohly také půjčit a dočíst se spoustu zajímavých údajů o nedávné minulosti ( tedy ti, koho to zajímá).
Autorem je p.Stanislav Motl a kniha má název: Děti Antonína Kaliny
Spousta údajů, především o r.1938 a 1939 je tu pro mne překvapivě nová...
V únoru jsem byla: pilná - nejprve jsem pro nedostatek nových knížek vyhrabala z vlastní knihovny učebnici němčiny pro samouky, abych ji brzy zase uložila, protože jsem dvě knihy dostala k svátku a narozeninám od zetě, díky, Martine, a několik knih jsem dovlekla z Městské knihovny a pilně jsem četla pod dekou, když už mi nebylo právě nejlépe a trávila jsem dost času v posteli.
Milé KOČKY:
Půjčila jsem si
Evžena Bočka: Poslední aristokratku
Jojo Moyesovou: Než jsem tě poznala a Život po tobě
četlo se to dobře a určitě po této spisovatelce opět sáhnu, mají jí tam na regálu asi metr.
Zatímco jsem louskala dvě nové knihy:
Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice ( už to čte manžel )
Aleš Palán : Náčelník
plánovala jsem si výlety a zájezdy, rekapitulovala dřívější cesty a výpravy po Česku i venku a snažila jsem si v dalších, zatím jen zamýšlených výletech, doplnit dosud bílá místa na mé pomyslné mapě. Jak se mi to povede, se uvidí během letoška.
Také jsem si půjčila jednu knihu o Vesmíru a Dvacet tisíc mil pod mořem pro Honzíka a trochu jsem mu z ní četla, když přicházel na pravidelnou návštěvu. Zatím jsem sice pozorovala, že ho knhy baví, ale vyprovokovat ho k pravidelnému čtení to nestačilo.
Míst s názvem Peklo je v Čechách více, ale já vás nyní pozvu, milé KOČKY, do Pekla u České Lípy, kam jinam v této době, kdy už leckde lze vidět bledule, že?
My se na ně každý rok jezdíme podívat buď právě do tohoto údolí s názvem Peklo nebo do Zubrnic a případně se dají vidět v zámeckém parku v Kostelci nad Orlicí nebo i na mnoha dalších místech, ale ta máme odsud daleko. Od Jitky vím, že jsou i v Podtroseckém údolí a taky kolem říčky Doubravy?Vendy kdysi psala i o jedné ode mne vzdálené lokalitě...
Přiznám se bez mučení, že tyhle fotky jsou z minulých let a nové hodlám teprve pořídit, nebojte, o nic nepřijdete, schovávat je nebudu.
Cestou zastavení v Jestřebí - hospůdka:
Nebyli jsme tam poprvé ani naposledy, ale už to nechodíme z Lípy do Zahrádek pěšky, zastavíme u zámku a jdeme, kam nám to cestička dovolí a pak se vrátíme.
Milé blogerky a kam směřují vaše kroky s jarem?
