neděle 23. srpna 2020

Nadýchaný

Když už jsem tady nakousla téma koláče,
pochlubím se cizím peřím!
A to hned dvakrát.
Tedy, jen, když nebudete,
milé KOČKY,
protestovat.
Minulou neděli nás švagrová přivítala koláčem s borůvkami -
a jak vnučky, tak já, dokonce i moje dcera a její manžel jsme byli tak nadšení jeho lehkostí,
že jsem během pobytu od Růženky vymámila recept a ten jsem poslala k mladým, aby si ho také mohli občas upéct.
( chlubila jsem se tu už, že moje mladší vnučka s mámou ráda peče? )
Recepis na dobrotu ( jistě mnohé znáte ):
1 kelímek bílého jogurtu
1 hrnek cukru
2 hrnky polohrubé mouky
1/2 hrnku oleje                                                                                                                     
2 vejce
1 vanilcukr
1 prdopeč
mléko podle potřeby  - toto vše se smíchá a mlékem rozředí na ne moc řídké těsto, 
které se nalije na vymazaný a vysypaný plech s vyšším okrajem
připravíme si ovoce ( borůvky, nebo meruňky, maliny, rybíz, švestky, případně jiné )
posypeme těsto ovocem a na to nasypeme předem připravenou drobenku, 
dáme do trouby na 170 st. a pečeme asi 25 min.
Dokud nevystydne, odháníme zájemce...
Aby toho nebylo málo, dnes na poledne přijela moje sestra, která byla zrovna u své dcery na Mělnicku a upekla tam klasické kynuté koláče se švestkama a polovinu plechu té dobroty nám dovezla.
Život je sladký a chutný!


Přání

Všem Helenkám,
kterým jsem nepřála v týdnu telefonem,
dodatečně přeji vše nejlepší a pevné zdraví k svátku.
A vám ostatním,
milé KOČKY,
pilné včeličky, blogerky,
přeji hezký a pohodový nový týden.


sobota 22. srpna 2020

Doma

Po mnoha telefonátech, po několika změnách, jsme se s dcerou nakonec dohodly,
že dovolenou s vnučkami začnu až v neděli,
mladí pro mne přijeli a dovezli nás k mé švagrové do Benešova nad Ploučnicí.
Zabydlely jsme se s vnučkami v její chatce a obdivovali s dcerou a zeťem zahradu, plnou květin.
Celý týden bylo horko, takže jsme několik plánovaných akcí buď zkrátily nebo i odročily na jindy.
V pondělí jsme si udělaly kolečko kolem města, neb jsem mládeži chtěla ukázat to nejzajímavější v rodném městě.
V úterý jsme jely se švagrovou autem do Děčína a prochodily jsme ( už samy tři ) nejen zámek, ale i nábřeží z obou stran.Vrátily jsme se do Bnš. vlakem.
Ve středu přijel brzy ráno manžel, dovezl nám chleba a housky,
( nějaký důvod k návštěvě si najít musel ), 
odvezl nás na výlet na rozhlednu Sokolí vrch, pak  na Varhany - správně Panskou skálu v Kamenickém Šenově, pokračovali jsme do Nového Boru, kde jsme si prohlédly (zase znova )
Sklářské muzeum na náměstí, odtud do Sloupu na Skalní hrad.
Ve čtvrtek jsme se rozhodly jet na Jedlovou a že půjdeme na hrad Tolštejn, ale než jsme došly k nádraží, změnily jsme plán a jely jsme vlakem až do Rumburka. Celý jsme ho obešly, sešla jsem se s kamarádkou, která byla kdysi mojí sousedkou,
a odpoledne, po návratu, nás švagrová pozvala do nového domu a k bazénu jejího syna.
Nejen, že nás tam skvěle pohostili, ale i jejich dcera a moje vnučky se tam krásně vymáchaly a si zaplavaly, já osobně jsem obdivovala jak dům, tak zahradu, mají to tam opravdu nádherné.
Navíc to bylo kousek od mého rodného domu.
Pátek jsme si kvůli horku nechaly jako odpočinkový den, dopoledne jsme byly v chatce a na zahradě, případně pod zahradní sprchou, nebo v přilehlém altánku. Já jsem se oddala vosímu badmintonu, vzala jsem plácačku a celé odpoledne jsem pinkala vosy do jisté oblastí zahrady. Odpinkla jsem jich za dvě hodiny přes 150 ks!Udělaly si totiž pod střechou altánu bydliště a moc se to mým vnučkám nelíbilo, když si něco daly a vosy jim nahlížely do talíře.
Dnes, v sobotu, přijeli po poledni dcera se zeťem a odvezli si nás domů, tedy, po pravdě, mne vysadili u mne doma, takže budu spát opět ve své posteli a letošní prázdninový pobyt s vnučkami si mohu odškrtnout.
Ještě za zmínku stojí fakt, že švagrová nám uvařila dva dny skvělý oběd, ve středu dělala na přání smažený květák s bramborem a vynikající polévku a jedné vnučce místo květáku kuřecí řízek,
mému manželovi dokonce část oběda dala ještě sebou jako výslužku,
chudinka, co by jedl, když manželka není doma???
Jiný den nám - mlsounům - uvařila nadýchané knedlíky s borůvkami a strouhaným tvarohem a šlehačkou a další vnučka si přála lečo, tak vařila zase dvě jídla!
U stolu byla i její matka, která bude mít za pár dní 90 let!!!, také její snacha a vnučka, takže bylo veselo.
Aby mi nebylo po vnučkách tak smutno, ve středu asi k nám obě ještě přijedou, budou jim doma měnit střešní okna a holčiny tu budou asi dva dny.
Milé KOČKY,
pojďme si to na několika obr. zrekapitulovat.

naše dočasné bydlení:






Benešov nad Ploučnicí:





V Děčíně:










Sokolí Vrch:




Panská skála, neboli Varhany:





V Novém Boru:






V Rumburku:













sobota 15. srpna 2020

Už loni

Jak jsem psala, beru zítra sebou na dovolenou vnučkám cukroví,
jak linecké od mé kamarádky Marcelky, tak to, co jsem upekla já,
z těsta jako na vanilkové rohlíčky, ale vykrájené a jen pocukrované.
Loni mi linecké na dovolenou upekla Marcelka,
protože jsem nebyla schopna něco pořádně dělat po chemkách,
letos mi prostě chtěla udělat radost.
A já budu mít celý týden  pro mazánky něco dobrého na zub.
Bude zase  přídělový systém.
Já kávičku, vnučky kakao, k tomu pár kousků cukroví.
Musíme se rozmazlovat, nikdo jiný to za nás neudělá.
Taky jsem dostala trochu borůvek a uvažuji, že bych mohla udělat sebou malou bublaninku...
Milé KOČKY:
( nějak se mi to hubnutí vymklo )
takže, teď si dám kus melouna, a pak uvidím.
...
tohle dostal manžel před chvílí jako vzorek ke kávě

A o chvíli později:


pátek 14. srpna 2020

V pátek

Dnes jsem musela po dlouhé době do Prahy,  co myslíte,
milé KOČKY?,
co jsem pro vás cestou ulovila?
Ráno jsem si vypůjčila manželův malý fotoaparátek a jelikož všude po městě
kvetou různé ibišky,
něco jsem i vyfotila, snad se vám budou líbit.
Před domem mám 9 malých keříčků ibišků, co mi Jana loni darovala a také mi kvetou,
pomalu každý keřík jinou barvou.
Před cukrárnou jsem vyfotila další krásu - hortenzie.
Tak krásné listy měly, jako by ani nebylo horko.
Potěšte oko: