Knížky

 Spíše pro sebe než pro vás, milé KOČKY, zakládám nový štítek, knihovničku, moc mě mrzí, že mě to nenapadlo hned zpočátku, při založení blogu - před téměř sedmi lety. Mohla jsem tu napsat, co jsem právě četla, jestli to je kniha koupená, darovaná nebo půjčená z knihovny, zapsat si titul a spisovatele a nemusela bych si namáhat mozek. Jo, je to tak, že jsem vždy spoléhala na svoji paměť a ta si, mrška, poslední dobou někam odbíhá a dělá si, co chce. Zatím tedy mohu dosvědčit, že se vždy dříve či později vrátí, aby mi pomohla najít odpovídající termín, správné slovo, trefný výraz, ale fakt jí to občas dobu trvá a není moc vstřícná, někdy mě v tom nechá docela vydusit. Jestli se něčeho bojím, tak hrozby, že mi přestane sloužit.

Co se týká knížek, tak mám knížky rozdělené na oblíbené ( čtu ráda vše od nějakého oblíbeného spisovatele ), pak na doporučené, na náhodně objevené, na knížky, které mi někdo daroval, a na nudné.

Dokonce existuje knížka, kterou jsem chtěla číst několikrát a vždy jsem ji po několika stránkách odložila, Nechápu to, protože je vychvalovaná a já se opravdu snažila! Dokonce je to téma, které mě opravdu hodně baví a zajímá. Egypťan Sinuhet, Mika Waltari promine. A že jsem přečetla od mládí kde co. Prostě jsme si nesedli.

A existuje jedna velká knížka, u které jsem zhřešila a to, že jsem ji chtěla za každou cenu, byla půjčená z knihovny v N. a chtěla jsem ji nevrátit a zaplatit pokutu, nakonec jsem to ( světe, div se ) neudělala a knížku vrátila, ale pořád na ni myslím.Byla to obrazová knížka o Renesanci a byla opravdu úžasná. Tak jsem si ji půjčila několikrát! Vlastním nyní několik překrásných knížek a doufám pevně, že vnučky si je jednou vezmou a budou se jimi také těšit.

Co mám rozečteno právě teď? Není to nic k uchechtání, řeknu vám.

Nahlížím

 Milé KOČKY,

ač se mne nikdo neptá, občas tady napíšu, co si myslím, jak na co nahlížím. Zjistila jsem, že mi to vyhovuje, zbavím se napětí a občas se najde spřízněná duše, která mi to stvrdí, že si něco podobného také myslí. A vážím si i názorů jiných. Vždyť, co člověk, to jiný názor, každý máme za sebou jinou výchovu, jiné podmínky, ušli jsme kus života - každý jinou cestou. A když je názor podpořený humorem, to beru!

Taky občas něco prozradím, nějaké detaily z rodiny, že má dcera miluje svoji rodinu a tulipány, já mám ráda všechny kytky, sněženky, fialky, konvalinky, pivoňky, starší vnučka od mala ráda medvídky a ta mladší koně. Že moje máma měla ráda pomněnky. ( to jsem se rozepsala... )

Dovolím si vám všem za to poděkovat, že sem chodíte, že mi píšete, že mne duševně podporujete. My, Jiřiny, jsme trochu citlivé na chlad, mráz a nezájem!

hihi

U Chomutova

 Na tomto hradě jsem byla jen jednou a to právě na podzim. Už je to 2 roky a 1 týden. Moc pěkná vzpomínka, hrad Hasištejn, přesto si pamatuji, že jsme jeli s mužem a s Janou, den byl krásně barevný, po prohlídce hradu a jeho okolí jsme jeli do Chomutova a tady jsme si to docela důkladně obhlédli, pak jsme ještě stihli zámek Červený Hrádek, odtud jsme to namířili do Třebízu a ke zvonici v Neprobylicích. Povedený den.

Neprobylice:

Třebíz:

zámek Červený Hrádek u Jirkova:

V Chomutově:

Hasištejn:

Moje milé KOČKY, držte se!

Odpoledne

 Takové obyčejné, civilní odpoledne, venku se proklubává sluníčko po mnoha dnech šedivé oblohy a občasného deště.

Milé KOČKY,

sednu do křesla, usrkávám horkou kávu, ukusuji moravský koláček ( z Lídlu ) a čtu si bydličasopis, který mi dnes donesla pošta do schránky. Tomu říkám pohoda, tam venku řádí koronavirus, padá barevné listí, příroda se připravuje na zimu a tady, zatím, takový klídek. Kéž by nám vydržel.

V poslední době jsem si přečetla dvě zajímavé kapitolky o Kynžvartu, zajímavém zámku na západě Čech, kde jsme párkrát byli a hlavně jeho park prošli:

na tomto blogu: https://jiripenas.cz/fotoblog/konigswart.php 

a o této ženě, jejíž knížku jsem kdysi měla a ráda četla, ale někdo si ji půjčil a už se mi nevrátila:

https://www.knihovnicka.net/autor/3821-metternichova-tatiana/zivotopis-biografie/

Milé KOČKY, pokud můžete, její knihu si v knihovně půjčte a budete na pár večerů lapeny.

Vysoká kola

Možná, že některá z vás,

milé KOČKY, 

pokud jste si našla k mému blogu cestu už dříve, četla jste i v minulých letech zprávičku, že každoročně první sobotu v listopadu chodíváme na pěknou, společenskou akci Pražská míle neboli Vysoká kola. Stejně, jako v srpnu na Skotské hry na zámku Sychrov, resp. v jeho přilehlém parku. Vysoká kola letos - předpokládám - nebudou, a tak vám ani nemusím říkat, že se konávají na Letné u Kyvadla. Nicméně - rozhodla jsem se pro připomínku této události, koronavir promine, že jemu tu pozornost upřu. Myslím si, že lidem, kteří nejsou z Prahy a stejně by na tuto událost nemohli přijít, přijdu vhod. Líbí se mi, jak dámy přijdou v ,,dobových,, šatech, kloboučky, rukavičky, pánové ve slušivých oblecích a čepicích, paráda. Krom jiných tu koluje a své umění na tomto vynálezu obvykle předvádí i pan doktor  Pafko. Spolu s jinými a mnohdy velmi pohlednými pány. Už jen vylézt nahoru a udržet se tam je umění! Pokud byste se, milé dámy, takové parády zúčastnily - vězte, že vás čeká krásná podívaná, reje, pomalá jízda a další atrakce.Také se zde dá koupit občerstvení - sladké, slané, čaj, káva a něco ostřejšího do čaje pro dospěláky na zahnání chladu, vše si klub obstará z řad svých členek, takže slaďoury doma pečené! Přemíra slov vám nemůže udělat takovou představu, jako pár obrázků! Hola:

( To by bylo, abych se sem nevmáčkla )

Fotky jsem vybrala z ročníku, kdy jsme tam byli se švagrem a jeho Marcelkou, ale vzala jsem tam jindy i vnučky a druhou babičku nebo jsme tam jeli s mužem i sami. Hloupé je, když u toho prší a je zima, ale tak hloupé, jako letos, to asi ještě nebylo.

( později na Hlaváku :)

a jindy zas: