neděle 25. října 2020

Na zájezdu

Mám tady na návštěvě mladší vnučku a jelikož má holčina ráda koně, došlo i na to, že jsem jí ukazovala nějaké starší fotky ze zájezdů, kde jsme natrefili na koně. Například v Maďarsku, před časem, nás jeden den odvezli do pusty a předvedli takové - řekněme představení - s koňmi. Vnučce se fotky líbily, také videa, která jsem tam pořídila a nastal vhodný čas, ukázat je i vám, milé KOČKY?

Každopádně to bylo dost zajímavé, tady je máme: možná jsem mohla volit jiné, nedělní téma, ale kdo ví, co se komu v tuto podzimní neděli hodí?




Devítidírkový most:
























sobota 24. října 2020

Knížky

 Spíše pro sebe než pro vás, milé KOČKY, zakládám nový štítek, knihovničku, moc mě mrzí, že mě to nenapadlo hned zpočátku, při založení blogu - před téměř sedmi lety. Mohla jsem tu napsat, co jsem právě četla, jestli to je kniha koupená, darovaná nebo půjčená z knihovny, zapsat si titul a spisovatele a nemusela bych si namáhat mozek. Jo, je to tak, že jsem vždy spoléhala na svoji paměť a ta si, mrška, poslední dobou někam odbíhá a dělá si, co chce. Zatím tedy mohu dosvědčit, že se vždy dříve či později vrátí, aby mi pomohla najít odpovídající termín, správné slovo, trefný výraz, ale fakt jí to občas dobu trvá a není moc vstřícná, někdy mě v tom nechá docela vydusit. Jestli se něčeho bojím, tak hrozby, že mi přestane sloužit.

Co se týká knížek, tak mám knížky rozdělené na oblíbené ( čtu ráda vše od nějakého oblíbeného spisovatele ), pak na doporučené, na náhodně objevené, na knížky, které mi někdo daroval, a na nudné.

Dokonce existuje knížka, kterou jsem chtěla číst několikrát a vždy jsem ji po několika stránkách odložila, Nechápu to, protože je vychvalovaná a já se opravdu snažila! Dokonce je to téma, které mě opravdu hodně baví a zajímá. Egypťan Sinuhet, Mika Waltari promine. A že jsem přečetla od mládí kde co. Prostě jsme si nesedli.

A existuje jedna velká knížka, u které jsem zhřešila a to, že jsem ji chtěla za každou cenu, byla půjčená z knihovny v N. a chtěla jsem ji nevrátit a zaplatit pokutu, nakonec jsem to ( světe, div se ) neudělala a knížku vrátila, ale pořád na ni myslím.Byla to obrazová knížka o Renesanci a byla opravdu úžasná. Tak jsem si ji půjčila několikrát! Vlastním nyní několik překrásných knížek a doufám pevně, že vnučky si je jednou vezmou a budou se jimi také těšit.

Co mám rozečteno právě teď? Není to nic k uchechtání, řeknu vám.




pátek 23. října 2020

Nahlížím

 Milé KOČKY,

ač se mne nikdo neptá, občas tady napíšu, co si myslím, jak na co nahlížím. Zjistila jsem, že mi to vyhovuje, zbavím se napětí a občas se najde spřízněná duše, která mi to stvrdí, že si něco podobného také myslí. A vážím si i názorů jiných. Vždyť, co člověk, to jiný názor, každý máme za sebou jinou výchovu, jiné podmínky, ušli jsme kus života - každý jinou cestou. A když je názor podpořený humorem, to beru!

Taky občas něco prozradím, nějaké detaily z rodiny, že má dcera miluje svoji rodinu a tulipány, já mám ráda všechny kytky, sněženky, fialky, konvalinky, pivoňky, starší vnučka od mala ráda medvídky a ta mladší koně. Že moje máma měla ráda pomněnky. ( to jsem se rozepsala... )

Dovolím si vám všem za to poděkovat, že sem chodíte, že mi píšete, že mne duševně podporujete. My, Jiřiny, jsme trochu citlivé na chlad, mráz a nezájem!

hihi




čtvrtek 22. října 2020

U Chomutova

 Na tomto hradě jsem byla jen jednou a to právě na podzim. Už je to 2 roky a 1 týden. Moc pěkná vzpomínka, hrad Hasištejn, přesto si pamatuji, že jsme jeli s mužem a s Janou, den byl krásně barevný, po prohlídce hradu a jeho okolí jsme jeli do Chomutova a tady jsme si to docela důkladně obhlédli, pak jsme ještě stihli zámek Červený Hrádek, odtud jsme to namířili do Třebízu a ke zvonici v Neprobylicích. Povedený den.

Neprobylice:


Třebíz:




zámek Červený Hrádek u Jirkova:








V Chomutově:







Hasištejn:











Moje milé KOČKY, držte se!

středa 21. října 2020

Odpoledne

 Takové obyčejné, civilní odpoledne, venku se proklubává sluníčko po mnoha dnech šedivé oblohy a občasného deště.

Milé KOČKY,

sednu do křesla, usrkávám horkou kávu, ukusuji moravský koláček ( z Lídlu ) a čtu si bydličasopis, který mi dnes donesla pošta do schránky. Tomu říkám pohoda, tam venku řádí koronavirus, padá barevné listí, příroda se připravuje na zimu a tady, zatím, takový klídek. Kéž by nám vydržel.


V poslední době jsem si přečetla dvě zajímavé kapitolky o Kynžvartu, zajímavém zámku na západě Čech, kde jsme párkrát byli a hlavně jeho park prošli:

na tomto blogu: https://jiripenas.cz/fotoblog/konigswart.php 

a o této ženě, jejíž knížku jsem kdysi měla a ráda četla, ale někdo si ji půjčil a už se mi nevrátila:

https://www.knihovnicka.net/autor/3821-metternichova-tatiana/zivotopis-biografie/

Milé KOČKY, pokud můžete, její knihu si v knihovně půjčte a budete na pár večerů lapeny.