pondělí 2. listopadu 2020

Hrádek

 Obcí s tímto jménem, jak jistě víte,  je více. Shodou okolností se nám přihodilo, že babička mého zetě v jedné z těch obcí léta bydlela a žila. Hrádek u Sušice. Nachází se zde i zámek, nyní opravený, je to stavba zajímavá, v zámku je restaurace a hotel. Jednou se zeť s vnučkami, když byly ještě malé a jeho babička tam stále ještě bydlela, k ní rozjel na návštěvu, ale spali na zámku. Ode mne si vzali pár kuliček hrášku - jestlipak už jste odhalily, proč? 

Milé KOČKY,

nu, chtěly si hrát na Princezny na hrášku a prý si opravdu hrách pod prostěradla v postelích daly. Přes den byli u babičky a večer se utábořili na zámku a prý vnučky spaly dobře. Vtipné ale je ještě něco, když babička přišla do Hrádku, bydlela na zámku, který tehdy opravdu vypadal jinak, než dnes, zdevastovaný a na spadnutí, užila si tam zimy a vlhka, její vyprávění nebylo snadné poslouchat a vžít se do té situace. Proto si pochvalovala, že v té pozdější, lepší části života na stáří bydlela v domě, kde bylo teplo a sucho. Babička se dožila mnoha let, hodně přes devadesát a byla do posledních chvil činorodá a soběstačná. Proto nejen na ni v těchto dnech vzpomínám. Svíčky, které zapalujeme, jsou i za ni.

Mimochodem, když jsme občas u ní byli návštěvou, hned jsme si vyšli na Svatobor, oběhli Sušici ( moji oblíbenou ), zajeli do Klatov a nebo jinam v okolí. Třeba i na Koráb, nebo do Domažlic. A taky třeba na rozhlednu Sedlo s výtečným výhledem na hrad Kašperk. Krásný kout naší země.










Z Hrádku do Sušice je to skok a pak na Sedlo? nebo jinam...













 

Přes práh

 Doba nás donutila, že manžel nikam nechce chodit ( s výjimkou lékárny, pošty a obchodu s potravinami ) a stejně tak nechce, aby někdo chodil k nám. Aby někdo přešel práh, jak tomu říkám, nicméně:  stalo se, že v sobotu volala Jana, moje kdysi kolegyně v práci, že se staví, že jedou z lesa a donese mi houby. Opravdu se stavila, jen na prahu bytu mi předala lesní úrodu, donesla pěkné kousky a bylo jich hodně, manžel nastoupil, houby očistil, nakrájel, zpracoval a měli jsme po několika letech pravou a voňavou smaženici. Nějak se to vždy semele a najednou kvečeru, také v sobotu, někdo zvoní. Já na to: jdi otevřít, kdo to může být? Vrátil se a já - dotírám s dotazy. Kamarádka Marcelka, předala mu u dveří  polovinu bábovky, tašku česaných jablek a pytlík vlašáků. A honem pryč. Sedla do auta a jela domů... přes dvě vesnice ( je jich o hodně víc! ). Mám pro ni doma k jejímu svátku dárek a tak jsem jí ho mohla předat, kdybych to byla tušila! Nu, alespoň se na dárek může pořád ještě těšit. 

A já ??? - se těším z kamarádek, z jejich snažení a také si udělám dnes podvečer kompot z jablíček a provoním si byt.






neděle 1. listopadu 2020

Poprvé




 Ne, nebudu tady sdělovat své dojmy z toho, když jsem poprvé...šla do školy, šla na rande, kouřila za chajdou s kamarádkou, a pod.

Milé KOČKY, 

poprvé dávám na blog video záznam ... a hned takové video, které se hodí k tomuto datu! Juch. Doufám pevně, že to vyjde.

Natočeno foťákem na Pastýřské stěně v Děčíně...před asi dvěma lety, na výletě.








Na výzvědách

Dnes to bude, 

milé KOČKY,

takové malé ohlédnutí. To jsem kdysi zase jednou měla vnučky na pár dní na starost a chtěla jsem se podívat do prodejny SICO na Černém Mostě,  vzala jsem je tedy sebou. Ač bylo léto a docela dlouho sucho a horko, ten den pršelo. Schovaly jsme se v prodejně a holky se tam dobře zabavily, já jsem si v klidu a beze spěchu prohlédla vše, co mě v tu chvíli zajímalo a ještě jsem je u těch jejich skotačinek fotila. Užily jsme si hezké odpoledne. Koupelny SICO mají v nabídce nejen zařízení do koupelen, ale také kuchyně a dlažby, tak se mi jistě nebudete divit, že jsme se tam vyřádily, vnučky mi ,,radily,, co koupit a jak to doma pak použít. Jeden by věřil, že tam necháme nejmíň půldruhého milionu, jak moc jsme se o vše zajímaly. Kuchyni ani koupelnu jsem ještě od té doby nepřestavěla, ač bych o to hodně stála!!! - ale na ten den vzpomínám moc ráda.
















Mrzí mě, že sem nemohu dát fotky s vnučkami, které se mi v každém boxu, který byl zařízen jako koupelna nebo kuchyně, nechaly fotit jako kuchařinky nebo koupající se. Byla to legrace.

A co vy, milé KOČKY, chodíte do obchodů raději samy, s mužem nebo i s dětmi? Nebo dokonce s vnoučátky?  Moje dobrá rada: nikdy nechoďte do hračkárny s dětmi.

sobota 31. října 2020

Barevnější

 Povídali jsme si s mužem, že letošek tady u nás není právě barevný, že jindy byl podzim barevnější a já hned hupky dupky do starých fotek a našla jsem důkazy:

















pocitově mi to letos chybí, ty barvy, taky bývá babí léto delší a slunečnější, možná je to tím, že jsme hodně doma, že by to chtělo víc chodit do lesa, do přírody. Že prší, mi nevadí, jak ráda vidím venku mokro, po těch týdnech, kdy tu bylo vyprahlo, až venku pukala země a záhony vypadaly jako betonové.

Jinde lidé měli potopu a vrčeli, že jim pořád prší a já jsem jak starý indián žádala ty nahoře, aby mraky přesměrovali k nám. Na dohled je listopad a tak už se ničemu nedivím. V listopadu máme dvě zajímavosti: 11.11. mají svátek Martinové a také! - pozor! budou prodávat svatomartinské víno, ještě před třemi lety jsem se na to vždy těšila, teď už víno nepiju a jen slavíme ten svátek.

Milé KOČKY, přeji vám hodně krásný listopad 2020 a nenechte se vykolejit. 

Čas na úvahy, co si letos napečeme, jak vyzdobíme,  pomalu se připlíží Advent. To už bude o něčem jiném. 

Dnes jsem nasypala roztlučené loňské vlašáky na balkon a hned to tu bylo veselejší, sice to nebyl ten provoz, na který jsme v zimě zvyklí, ale už první opeřenci projevili zájem. V zásobě máme také slunečnici.

Ještě se 61x vyspíme a bude nový rok.