Zvědavá

 Milé KOČKY,

moc vás všechny zdravím při pátku...nabídlo se mi to téma samo, v minulém příspěvku jste tu v komentářích psaly o hrnečcích na kávu nebo na čajíky a co kdybychom si je představily? Není to výzva ani soutěž, jen si můžeme zkusit zpestřit den - každá vložte obrázek a můžete i popis nějaké události, máte li ji s hrnkem spojenou. ( tak na výsledek jsem dost zvědavá )

Já, pokud bych měla něco o sobě a svém přístupu k nádobí prozradit, to mám jako na houpačce. Líbí se mi celé soupravy, jak to bylo zvykem kdysi dávno, od mísy na polévku, talíře všeho druhu, čajová souprava, kávová souprava, prostě jedna velká vitrína plná krásných kousků, ( jako to měla o svatbě moje švagrová, která dostala od rodičů veškerý cibulák, co se vyráběl ) ale zároveň se nebráním jednotlivým hrnečkům s podšálkem, obvykle v páru, které jsem buď dostala jako dárek třeba od mamky nebo jsem si je prostě koupila sama, protože se mi moc líbily. Moje dcera preferuje nádobí bílé, bez ozdob, které se dá mýt v myčce, já se nadchnu hlavně pro kytičky a často stojím u výlohy s některým drahým porcelánem a představuji si ho na svém stole. Na bílém ubrusu ...fantazie se nedá tak snadno ukočírovat...zvláště nádobí s vánočními nebo velikonočními motivy mě dost bere. Také chápu ženy, když dávají na stůl keramické nádobí nebo kdysi tak moderní skleněné.

I jako dárek se mi hrníčky zdají být vhodné, třeba jedné  své švagrové jsem darovala šest hrníčků s podšálky a má je ráda, dělá do nich kávu a jsou vystavené na čestném místě! Zvláštní kategorií jsou hrnky z adventních zájezdů, já je tedy po vypití obsahu vracím na stánek, ale jsou lidičkové, že si z každého města hrnek vezou domů. Měla jsem období, že jsem hrnky používala žluté a zelené, ale nyní jsem se vrátila k bílým. A v práci jsem měla na kávu hrnek od dcery, dnes a denně jsem si díky tomu na ni vzpomněla ( aby ne ). Vnučka dostala od mé sestry hrneček s fialkami, tak jí ho u nás přechovávám, až jednou vylétne z hnízda, musím jí ho předat. Zdědila po mé matce lásku k fialové barvě.

Mám vyšší věk a tak mám taky spoustu věcí doma, které se během mého života nashromáždily, tak tady jen namátkou:

hrníček vnučky:

 

k těmto máme i odlivky:

čerstvé kousky:

oblíbené na kávu s kamarádkou:

zimní na čaj:

od dcery, na kávu v práci:

 

hrnek na Vánoce, na větvičky modřínu:

U kávy

 Je ponuré odpoledne, konec listopadu, čtvrtek a já si sedím u kávy. Což o to, doma mám klídek, teplo a nikam nespěchám. Napsala jsem si seznam, co budu zanedlouho potřebovat nakoupit na pečení a podobné věci - klasika předvánoční, některé potraviny jsem si už nasyslila, občas dorazí nějaká ta výzva, abych si vyzvedla ze Zásilkovny balíček, ( Ježíšek zbrojí ) a s překvapením zjišťuji, že po neděli bude konec listopadu. Každý rok mi uteče snad rychleji, než ten předtím!

Milé KOČKY,

už jen ten hrneček na kávu mi vykouzlí úsměv. To jsme si s mužem a kolegyní vyjeli na malý výlet do Roudnice a s Janou jsme zašly do Starožitností, no hned jsem se zakoukala do dvou hrnečků s talířky a dělám si do něj ráda kávu. Takovou tu malou, silnou, nejlépe k bábovce. Hrnků mám doma, že bych je prý mohla na trhu prodávat, ale nemohla jsem je tam nechat, bylo by nám vzájemně po sobě smutno.

To jsem jednou na adventním zájezdu do Grazu nekoupila hrnečky na trhu - takový ten blešák to byl, mrzlo a nechtělo se mi to nosit, a jak jsem pak vyváděla, viď? - Jano. Takže z Roudnice mám tyhle dva a zdá se mi, že se Roudnici od té doby manžel při výletech úspěšně vyhýbá. Co kdybych tam našla k hrnečkům ještě sourozence, nebo konvičku?

Krásné odpoledne přeji.

Podzimní den

 Dnes jsem byla celé dopoledne zalezlá v bytě, uklízela jsem, vařila, luxovala, nová pračka prvně prala, já jsem se pak radovala: prádlo vyprané, pěkně vyždímané, to se to žije! Odpoledne jsem běžela do jedné Zásilkovny pro balíček, pak do druhé pro jiný, odnést krabice domů, pak doběhnout na poštu, poté do jiného kouta města pro chleba ( a nakoupit další nezbytnosti ), stavit se u zelináře pro hrušky a pomeranče, najednou je skoro tma. A korunu tomu nasadilo to, že mi přišel do schránky časopejsek o bydlení a tak mám co dělat. Už šilhám po ušáku... a kafe by bodlo. Nehledě na to, že od 20 hod. bude něco na ZOOMu. Tak si tady žijeme, my senioři, 

milé KOČKY.

Jeden by pomalu řekl, že se nezastavíme. Ale ono to nebude tak divoké, jak to zvonkajšku vypadá. Dovolím si vám popřát klidné a vyrovnané dny, plné očekávání, letos budou adventní dny i Vánoce asi jiné, než kdy předtím, věřím však tomu, že jaké si je uděláme, takové je budeme mít. Proč se rozčilovat, nervovat, těch pár dní uteče a život půjde dál, co letos nestihneme, zkusíme dohnat nebo nahradit  jindy.

Jak říká můj starý známý, jednou se tomu zasmějeme.

Církevní stavbičky

 Ač jsem se občas chlubila, že jsem se narodila v Benešově nad Ploučnicí, stalo se, že se naše rodina stěhovala na Strakonicko, odkud pocházel můj táta a že jsme pár let bydleli s babičkou a tudíž jeho matkou. Nebylo to pro moji mámu asi šťastné období, proč by se po pár letech stěhovali zpátky, k její matce na Děčínsko?

Milé KOČKY,

jako uvedení do děje stačí. Asi tím pobytem na Strakonicku, rodišti mé sestry a jednoho bráchy, se stalo, že jsem získala zajímavý a tajemný vztah ke kostelíkům, kaplím, křížkům a kapličkám, především těm, které stojí na křižovatkách, jsou rozeseté kolem polních cest a obklopené obvykle 4 mohutnými lípami či kaštany. Ta krajina, která se rozprostírá od Strakonic k Horažďovicům a dál na Klatovy, nebo naopak přes Vodňany k Budějicům má taková mírná návrší, obdělané zemědělské plochy a v dálce hradbu Šumavy, že si tu připadáte ochráněni, statky a domky se sady s jabloněmi, mezi rybníky, občas nějaká ta tvrz a nebo zámeček, aleje, cítím se tu dobře. Stejně jako na Třeboňsku. A ty kapličky a křížky tady k tomu patří. Stejně jako popis cesty kolem Putimi slavného Haškova Švejka. Zkuste si někdy v létě zajet do Písku, do Kestřan a nebo se projděte po hrázi některého rybníka, doporučuji i udělat si čas na procházku kolem Římova po Křížové cestě a navštívit zdejší Loretu. Taky Lomec má kouzlo.

Jsem trochu poděs a Jižní Čechy mám už od Třemšína až na Šumavu. Nebo od Milína na jih. Uvidím první rybník a jsem ztracená. A oblíbená místa? tolik času nemáte! i když pár teček na mapě můžete mít ode mne: krásně vypadá v krajině kostel sv. Jana v Radomyšli, kostel sv. J. Křtitele v Paštikách u Blatné, a stovky malých stavbiček poztrácených v polích, v lesích, často v poslední době opravených a opatřených novými obrázky. Na Šumavě se dají vidět i malby na skle. Myslím si, že to k nám patří a krajinu to dělá hezčí. V době, kdy člověk někam šel, putoval, nehnal se 120 po silnici, měl čas i přemýšlet a případně ,,rozmlouvat,, s bohem. Pokud v něj věřil.

V Krumlově

Kdo nebyl v Českém Krumlově a nevložil nějakou fotku, jako by na blogu nic neznamenal. Je mi líto, že už tam tolik nejezdíme, ale pravda je, že jsem ho poznala ještě za totáče, kdy vypadal velmi opelichaně a otlučeně, i slovo Popelka by bylo tehdy jako přezdívka příliš honosné, jak tehdy Krumlov vypadal! Dokonce jeden svitek černobílého filmu s fotkami tu někde mám v krabičce.A uteklo pár let, mezitím jsme se tam jeli podívat sami, pak s partou, jindy s příbuznými a pak zase sami a najednou byla patrná ta změna, Krumlov se oblékl do krásných šatů a zas naopak začala ta tlačenice, která tu obvykle panuje. Modroocí, zeleno a hnědoocí, šikmoocí a další hosté se strkají a předbíhají, aby zdejší zámek na vršku či některou z těch půvabných středověkých uliček dostali do tabletu a nebo fotoaparátu či kamery v co nejlepším světle a ve správném úhlu. Letos se to hodně změnilo, coronavirus vše utlumil a i Krumlov ztichl a vyprázdnil své uličky, ztichly hospůdky,  krámky marně vyhlížejí nákupů chtivé  turisty ze vzdálených zemí, Vltava dál teče ve svých překrásných zákrutech a nevšímá si té změny. 

Milé KOČKY,

udělám, možná, některým, z vás, co ke mně chodíváte, radost, přidám fotky z tohoto města, ale vyberu ty starší, z jedné návštěvy před časem, i když mám i novější, ale co už. Vadí to někomu? Krumlov - láska na pořád. Na mém blogu byl už dříve několikrát, ale rád si sem opět jednou sedne.

A víte, že jsem byla zvědavá i na Moravský Krumlov? o tom třeba někdy...

... tohle sem dám, aby tu na úterý něco bylo, když já tady nebudu, hihi.