Dnes sem dám druhý příspěvek, včera jsem totiž slyšela dobrý, i když velmi drsný vtip: nenechám si ho pro sebe, slabé povahy nečtěte...
Milé KOČKY,
humor musí být, za každou cenu.
Jdou dva muslimové a kousek před nimi jde manželka jednoho z nich. Jak to, Sálime, že jde tvá žena před tebou?, ptá se jeden. V Koránu je psáno, že manželka má jít kus za svým mužem! rozčiluje se. No, to vím, říká druhý, ale Korán napsali dávno předtím, než vymysleli miny!
Když jsem v dubnu 2014 na blogu nesměle začínala a rozhodla jsem se k oslovení Milé KOČKY, netušila jsem, že mi blogování navzdory všem protivenstvím docela vydrží.
Milé KOČKY,
nastal čas, abych vám sdělila, jak si vás, tam, někde za těmi adresami blogovými, představuji. Mladé, krásné, chytré a příjemné, či starší a zkušené, milé, velmi šikovné, zkrátka ženy, s kterými stojí za to se pomocí blogu stýkat, přátelit, nechat se ovlivňovat, a dát se okouzlovat fotkami, články a obohacovat o recepty nebo rukodělné výrobky. Každá jiná a každá originální.
Jak jsem z minulého režimu zvyklá, často si výlety plánuju, to byla samá pětiletka a dvouletka, jednoho to poznamená, hihi. Jak něco zajímavého někde slyším nebo vidím, zapíšu do paměti a jakmile jedeme tím směrem, zařadím do plánu cesty. Někdy ale přijdu na nějakou zajímavost až během cesty. To ovšem platí pro cesty po Česku, případně Slovensku. Nyní mám v plánu Krnovsko, několik dalších krásných míst a hlavně jsem plánovala velkou dovolenou na Slovensko. Jenže se to nelíbí covidovi!
Zrovna tak si vybírám i zájezdy, podle toho, co cestovka nabízí a jestli je tam něco tak úžasného, aby to vzbudilo moji zvědavost a touhu se tam busem trmácet.
( proto jsem neodolala Malborku, Carcassonnu, Vysegradu, Dubrovníku, Malcesine, Alberobellu, Colmaru, Bruggám, či Invernessu, Bonifaciu, Interlakenu ? to jen pro představu, jaký mám rozptyl, hihi )
Mojí vášní je na 4 až 7 dní vyjet do určité oblasti v ČR a tam se usalašit a poznat co nejvíce z okolních turistických zajímavostí a přírodních krás. Pak třeba Chebsko, nebo Domažlicko, Znojemsko a další místa prochodit, ( za mlada pojezdit na kole, viď, Slavonicko?! ), některé krajiny ovšem navštěvuji opakovaně, neb si zaslouží se tam vracet. A těmi oblastmi jsou Šumava, Děčínsko, Jeseníky. Taky okolí Adšpachu.
Mám ve zvyku mít v notýsku zapsaná přání, kam bych jela ráda, vždy deset míst, kam bych ještě jela, pokud zdraví a finance dovolí, pro covid tam není místo. Přesto mi ten malý zmetek kazí plány!
Momentálně je v pořadníku: Španělsko+Portugalsko, Irsko, Norsko, Dánsko, Sicílie s jednodenním výletem na Maltu, Amalfi a okolí, podhůří Pyrenejí, Auvergne, Frísko, Hanzovní města, jakmile se mi to podaří, přijde na jeho místo další.
Milé KOČKY,
nikdy jsem ještě neletěla letadlem, ani jsem nevyhledávala všeliké nebezpečné sporty, jako skoky padákem, raftování a podobně, to není pro mne, ale škrábat se lesem na kopec ke hradu, to mě užije. Projít si krásnou zahradu s množstvím květin, keřů, stromů a soch, vodní hrátky, to jo,jo,jo. Nejlépe se stejně postiženou osobou, která to ocení. Obdivuji lidi, co dokážou jen s pasem a batůžkem procestovat Asii a nebo Jižní a Střední Ameriku, ale to není nic pro mne. Taky mě nebaví válet se jen na pláži plné řvoucích dětí a s vodou po kolena, ale neberu jim to. Chápu ty rodinky s malými dětmi. Jsem ráda, že jsem zažila koupání v čisté vodě na skalnatých místech v Chorvatsku. Na mnoha místech Chorvatska a Černé Hory. Že jsem mohla objevovat a obdivovat krásy Slovinska. Jsem naprosto nadšená, že jsem na vlastní kůži zažila, co je Provence nebo Toskánsko.
Neměla jsem nikdy tendenci mít nejdelší nehty, nejkrásnější vlasy, nekouřím, nepiju, chodila jsem na druhé a jeden čas i do třetího zaměstnání, abych mohla na zájezdy. Nehty jsem si dělala sama, vlasy občas u kadeřnice, ale jinak jsem za tohle neutrácela, moc lituji toho, že jsem začala cestovat ven až tak pozdě. Roky přibývají a síly mě opouštějí. Ale myšlenky na výlety zůstávají.
Myslím, že mi slunce, moře a dobrá společnost sluší.
Když Praha, tak pokaždé jinak. Mám ale svá oblíbená místa, oblíbené trasy, to ne, že ne. Třeba v létě u Malostranské stanice metra vklouznu do zahrady Valdštejnské. Pořádně si ji užiju a pak se rozhodnu, kam dál, ve Valdštejnské jízdárně bývají lákavé výstavy ( viď, Jano ).
Milé KOČKY,
je tam krásně vždy, jestli se v té oblasti nacházím v létě nebo na podzim... líbí se mi tam pokaždé, ale ukáži rozdíl:
na podzim a v zimě se můžeme pohybovat nedaleko a je to také zajímavé: nebo ne? přes den či k večeru...to mě nikdy neomrzí.
nebo - jindy a jinak:
a kdysi, to byl prezidentem ještě V. Havel, jsme byli s přáteli na koncertě v Jiřském klášteře, vraceli jsme se za tmy Nerudovkou, byla mlha a mělo to velké kouzlo. Šli jsme dolů ke Karlovu mostu, pak až k Národnímu divadlu a tlačily mě boty!
Průrva Ploučnice, pro některé známé místo, hlavně vodáci ji znají. Já, ač jsem u Ploučnice narozená a vyrostlá, podívala jsem se k tomuto místu pod hradem Ralskem docela pozdě a ještě k tomu v zimě! Ono se to tu jmenuje Noviny pod Ralskem, abych nepletla ty, co jsou zdaleka a nemají o tomto místě potuchy.
Docela se hodí, v této pro mne nepříjemné době, dát si sem nějaké zimnější fotky, že
milé KOČKY.
Až se zase bude cestovat, a já věřím, že ten čas nastane ještě za mého života, zase si najdu nějaký kout, kde se mi bude líbit a kde se bude dobře fotit. Tyhle jsem pořídila jednou, když jsme jeli s mužem na Oybin a cestou zpátky jsme si udělali zajížďku.
Údajně tam někde bylo kdysi mlýnské kolo, ale na mně nechtějte, abych vám řekla, jak a kde bylo osazené.
Tento výlet a taky Průrvu u Břehyně, kde se pravidelně zastavujeme cestou do Doks nebo dál k Mimoni, mi onehdy připomněla svým příspěvkem Jitka, Bylo to naše oblíbené místo (u Břehyně) už před dávnými lety, ale teď ho máme ještě raději, neb se tam dá koupit kafíčko a zmrzlina. Ale zas tam bývá hodně lidí. To si jeden nevybere.
A další, taková Průrva je u Novozámeckého rybníka, už jsem ji dávala na blog vícekrát, a nedávno jsem zjistila, že poblíž je ještě jedna, menší a na tu se, cestou na Českolipsko, v dohledné době s aparátem chystám.
Chci překvapit manžela, neb o ní nemá - zatím - tušení. A to do Pekla, u Zahrádek, na bledule, jezdíme každé jaro. Ne trhat, fotit.
