úterý 8. února 2022

Práce navíc

 Onehdy jsem uklízela a našla medvědičku, kterou si spolu s jinými u nás ukryly moje vnučky a ta se, ani se nedivím, styděla za to, že je tzv. holá a bez oblečků. Tak jsem se ustrnula a uháčkovala jsem jí šatičky a když už jsem byla v té práci, i takový pokus o klobouček, no, kdyby se jí, 

milé KOČKY, 

chtělo, může to používat jako příležitostný respirátor.

tady - zcela nešťastná, že je holá:


taková nesvá, já bych taky byla!:



zkusila se zakrýt kouskem látky, ale nebylo to ono:



sledovala mě, jak jí háčkuji oblečení: a už měla světýlka v očích:



bude mi to, nebo nebude? :



radostí se až překotila:



no, to už je jiná káva!:



nechtělo by to ještě kabelku? :


 

pondělí 7. února 2022

Neuklízejte!

 Byl čtvrtek odpoledne a mne vzalo uklízení, tedy ne jen tak ledajaké, pustila jsem se do třídění a likvidování starších účtů a ,,papírů,, - též časopisů o bydlení a věcí všeho druhu, probírka vlny a přízí, co to na mne skočilo tak náhle, netuším, ale přemohlo to moji vrozenou lenost a pěkně jsem si naběhla.

Jak že to myslím, milé KOČKY:

já totiž při takové ,,práci,, začnu číst i starší časopisy, jestli tam není něco, co by stálo za opětovné uschování a vida, bylo, v jednom z nich se nacházela stránka s recepty na dobroty z máku a už to jelo. Hned k večeru jsem ten makovec upekla a sklidila jsem ovace a pochvalu od manžela.

Sice můj známý obvykle říkával: máte rádi mák? po máku se blbne!

ale já blbnu i bez máku a tak jsme si na buchtě, kterou jsem upekla na pekáči a nikoli v bábovce pochutnali a ještě jsme kus dali dál.

pro zvídavé: recepis dle časopisu:




dávka pro manžela a na vyžádání dostal meruňkový džem:
( taky jsem mu to mohla vykrájet formičkou ve tvaru srdíčka? )


Krásný nový týden, děvčata.

neděle 6. února 2022

Písnička

 Taky se vám, milé KOČKY, stane, že vás nějaká písnička provází neodbytně celý den? Můj manžel má v autě písničky ABBY, M.Tučného a ještě pár taky vtíravých melodií a tak se někdy stane, že mě pronásleduje třeba ta od Michala, jak byl prodavačem a navážíme, to by bylo mi nejde z hlavy.

Vlastně mi vnukla myšlenku, že bych při psaní na blog a přikládání fotek mohla také trochu vážit slova a odměřovat fotky, ale nejsem lakomá a platit nežádám, tak proč to na vás nevybalit? Bonbony jsme jako děti kupovali za korunu do kornoutu a já vám tady moc ráda občas prozradím, kde se mi u nás v Čechách či na Moravě ( a kdysi i na Slovensku ) líbilo, berte to jako kornout pochoutek a zadarmo! No, zadarmo to vlastně není, věnujete tomu svůj čas a ten má velkou hodnotu. Já si vašeho času vážím! A já si v koutku svého pomyslného krámku mohu tajně přát nějakou tu pochvalu? Jako dobrá hospodyňka pro pírko přes plot skočí, já pro hezké slovo v komentáři vyhrabu i 20 let starou fotku!

Říkáte si asi, babka se nám rozpovídala, tak raději k věci:

Kdybych se měla rozhodnout, kde se mi nejvíc líbilo, věříte, že bych měla problém to říct? Protože jako patriot mám ráda rodné Děčínsko, ale i Českolipsko, Slavonicko, které mám prochozené a proježděné na kole, a těch děr ve sněhu, když jsem se tam po padesátých narozeninách učila na běžkách!, Znojemsko, Broumovsko, Mikulovsko, Domažlicko, Český Ráj, MarLázeňsko+Frantovky+Karlovy Vary, Chebsko, Šumava, Jeseníky, bože, kde se mi nelíbilo? Budějovicko, Strakonicko, Liberecko, Kroměřížsko, Praha přirozeně, a,a,a - a když jsme měli možnost, jeli jsme párkrát do Roháčů, to je moje srdcovka, jak se rádo říká. Jenže přišla kosa na kámen - dostihl mě věk, covidová situace a problémy se zdravím, a náhle máme těch cest méně. No, nebudu nevděčná, i tak jsem loni toho navštívila docela dost.

Přeji vám všem, kdo sem dnes najdete cestu, krásnou neděli a hodně důvodů k smíchu celý příští týden.

Vaše Jiřina z N.

namátkou: 

Terčino údolí:



Kunětická Hora:


Kladská:


Bezděz:


skalní města:



jaro na Mělnicku:




sobota 5. února 2022

Co k tomu říct?

 Zařekla jsem se kdysi, že nebudu na svůj blog dávat názory na politiku a jen zcela výjimečně tak dělám: onehdy mě v noci, když občas nemůžu spát, napadlo, proč se pánové Putin a Biden, když mají rozpory, nesesednou u stolu a zdravě si to nevyříkají mezi sebou? nebo, kdyby se nedohodli, nenavlíknou rukavice ( víte jaké? ) a nepobijou se mezi sebou, pískat by jim to mohl třeba K.Vémola, ten se v tom přeci vyzná. A nemuseli by mne a vás strašit, kecy o válce nemám ráda, nechci, aby mi nad hlavou lítaly rakety jakéhokoli doletu, sakra, buďme rádi, že od války tu je relativně klídek!  ( no, na Balkáně by si ten termín jistě opravili ).

Milé KOČKY,

nechápu, jak může v dnešní době nějaký politik, a někteří naši už také, mluvit o válce jako o chlebu? To zas potřebují zbrojařské koncerny více vydělávat? prodávat nějakým vyprovokovaným válčícím stranám, nejlépe oběma, zbraně a nebrat ohledy na lidi? Proč si na Ukrajině raději za ty peníze, které by to stálo, nekoupí něco pořádného? Podívejme se do Sýrie, jak to tam vypadá a co ta léta vedená válka komu přinesla? 

Je mi z toho nanic, mám dvě vnučky a chci, aby žily v míru a v klidu, když se ohlédnu zpátky do mého života, byly sice divné situace za těch více než 70 let, ale - tady se nestřílelo a měli jsme co jíst. Pan prezident USA by si měl zamést na vlastním dvorku a hlavně, oni tam válku nemají a tak mu to jinde, pokud vše rozstřílí, bude asi šumák. O tom druhém machýrkovi raději nebudu nic psát, abych nedopadla jako Vrbětice.

Jak říkávala moje obyčejná babička, někdy by politici potřebovali dostat pořádný pohlavek, aby se vzpamatovali. Takový, jako od Macka.

Tak se, moje milé blogerky a blogeři opatrujte a mějte se hezky. Snad tato divná zima plavně přeskočí laťku do jara a budeme se mít zase o kousek líp. A slibuji, že se s tématy na blog vrátím k cestování, i když, cesta na Ukrajinu mi opravdu nehrozí.

Vaše Jiřina z N.



pátek 4. února 2022

Obloha

Náhodou jsem natrefila na pár fotek z doby před covidem a zaujalo mě, jak ,,počmáraná,, ta obloha,

milé KOČKY, 

některý den byla. Dnes už pomalu zase letadla létají, ale stále to není ještě tolik, jako před dvěma lety.