Méé

Krasavci:

Milé KOČKY, co vy a zvířátka?

Nikdy nezapomenu, jak starší vnučka na dovolené v Jižních Čechách krmila kozla tak, že levou rukou si držela zacpaný nos a pravou mu nabízela přes plot pampelišky...

Jó, za mlada

 Dnes jsem se musela sama sobě smát. Sedím, natírám si nohy mastičkou a vzpomínám, jak jsem tytéž nohy nechala běhat, možná i dost často a měly pořádný ( jak se říká ) záhul. Nejen ve všední den ráno k vlaku a pak cestou do práce, ale obvykle v sobotu a nebo i v neděli na výlety. A stejně často to byly kopce a hory, takže jsem si poběhala klidně několik km a ani mi to nepřišlo, To až nyní, když těch křížků přibylo, se mi to zdá neuvěřitelné. Bylo období i cyklojízd, když jsem se nechala přemluvit ke koupi horského kola, to pak byla smršť.

Milé KOČKY, jako bych se probírala ze snu, zavzpomínala jsem i na takové výlety, které kdysi proběhly a už jsem na ně dávno zapomněla, ani z nich nemám právě po ruce fotky.

Třeba ten vlakem do Srbska a šlo se na Malou a Velkou Ameriku kolem Mexika, pak na Karlštejn a tamtéž k vlaku, 

nebo na Kožovu Horu u Kladna, kam jsme jeli vlakem ze Smíchova po tom krásném viaduktu...,

také už zapomenutá Koukolova Hora - Málkov - Neumětely s pomníkem Šemíka - a do Lochovic k vlaku.

nebo na Dobříš s kolama - Strž - Nový Knín - podél Kocáby do Štěchovic a do kopce na Petrov - a pak do Prahy - a tady jsem tehdy myslela na koronárku...jak by mi tam, v posteli, bylo dobře. Tyto dezertérské myšlenky mi vydržely obvykle do čtvrtka a pak už to zase bylo dobré.

jeden z těch dávných: vlakem do Hořovic - Žebrák -  Točník - Zdice...pěškobusem!

celkem 11x se jelo do Lovosic a šlo se na Lovoš a do Opárna nebo tak nějak...či na Milešovku. Nebo ze Svoru na Klíč a do Kytlice.

Z Železné Rudy přes jezero Laka do Prášil a další desítky šumavských pochoďáčků...

A já se divím, že mě bolí nohy?

ilustrační foto z jednoho čarodějnického výletu 30.4.

Před domem

 Před domem po loňském řádění bagrů zůstala na záhonu jedna růže, menší trs velkokvětých kopretin, jedna bílá a jedna červená floxa, asi tři různé bohyšky, a pak několik dalších, už bohužel odkvetlých rostlin. ( mezi ně patří třeba růžové orlíčky a jeden náprstník, pak několik rostlin něčeho žlutě kvetoucího, co neumím pojmenovat ).

Milé KOČKY,

dnes jsem si šla nafotit právě ty bohyšky, protože, ač jsou tam - chudinky - věčně v suchu a v ,,betonu,, ztvrdlé půdy, jedna dokonce vykvetla. A to krásnými bílými květy. Ta jedna je v takovém jakoby roští a nekvete vůbec,  jiné roky měla květy světle fialové, letos je tam sotva vidět. A ta dvoubarevná by si také zasloužila, abych vyhrnula rukávy a zryla ten záhon a vše přesázela do kypré půdy. Jenže to by muselo zapršet více a zemina by musela trochu změknout, abych to zvládla.

Jen doufám, že nenechavé ruce místních taky občanů ty květy hned nezcizí.

Tato rostlina není nejspíš hosta/bohyška, kvete obvykle na klacíku růžovými kvítky:

Udělala mi, holka jedna, radost.

Okolí

Když jsem dávala na blog nedávno Litomyšl, napadlo mě, že bych mohla přidat vše zajímavé, co v jejím ,,okolí,, stojí za řeč a není toho málo. Pominu Nové Hrady, ty tu byly nedávno, ale pokud by sem někdo vyrazil na dovolenou a měl k dispozici auto a nebo kolo, pokud by měl ten dotyčný či dotyčná zájem o pěkná místa, stojí za návštěvu mimo jiné:

Milé KOČKY, 

já za sebe volím město Chrudim, tudy obvykle jedeme a zde se rádi zastavíme, zajímavé místo je Luže, hradozámek Košumberk,  pak také barokní místo Vraclav, dřevěný kostelík v Dobříkově a líbil se mi, i když  jen zvenku, zámek/archiv  Zámrsk. A když už jedeme okolo, nikdy nezapomeneme zastavit u kostelíka v Kočí.

 o tomto kostelíku se píše:

Lidová dřevěná stavba (ručně tesané dubové fošny v byzantsko-gotickém slohu) s věží a střechou krytou šindelem byla postavena ve Velké Kopani na Podkarpatské Rusi. Roku 1857 byl kostel přenesen do Chlomce u Sevljuše. Do Dobříkova byl kostelík převezen senátorem Václavem Klofáčem v roce 1930, značně poškozený. Po rekonstrukci byl v roce 1931 předán Církvi československé.

V Chrudimi na náměstí:

v zámeckém parku v Chrasti:

Kočí:

část hradu Košumberk:ale je tam i zachovalá část s prohlídkou:

Vraclav:

Podlažice:

Kde u nás není hezky, že?

Dnes na chlapskou notu

 Bylo pondělí 15.8.22 - ale začalo to už v neděli odpoledne, kdy k nám přišel Honzík, spal u nás a v pondělí ráno jsme se vlakem vydali na cestu do Mladé Boleslavi, s přestupem na motoráček do Ml.Boleslavi města. A copak tu máme? přímo před zastávkou? ano, ano ... Muzeum Škoda auto. 

Milé KOČKY, manžel i Honzík se ponořili do Muzea jako do bazénu s vodou, procházeli se, četli doprovodný text u každého vystaveného auta a motoru, manžel vyprávěl Honzíkovi se kterým takovým autem kdy jezdil, odpovídal na množství dotazů mladého budoucího řidiče a konstruktéra, ani si občas nevšimli, že je také fotím. Byla jsem v muzeu asi potřetí nebo počtvrté, sama nevím, a zase to bylo trochu jiné. Nicméně za ty peníze zajímavé i pro mne, technického analfabeta, přínosné. A to auto světle zelené, zatím jen vymyšlené, to mě vzalo, hodilo by se mi ke klobouku, rukavičkám a kabelce ( ty bych si totiž teprve do barvy dokoupila a pokud bych sehnala i boty, nemělo by to chybu! - jelikož nemám řidičák, ale mám staršího řidiče, musím si pospíšit...)

Poté, co jsme věnovali svůj čas těmto svědkům starých i nedávných časů, na dvou, třech a čtyřech kolech, šli jsme do Starého města k vodním hrátkám a fontáně ( dávala jsem na blog už loni v létě ) a Honzík si tam delší dobu pohrál, dal vyniknout svému téměř 8 letému umu a touhám, takže jsme odtud odcházeli s jeho mokrými rukávy a spokojenými úsměvy na tváři. Další zastávkou se stala hospůdka, kde jsme poobědvali a pak už jsme se přesunuli pěšky na nádraží, odkud nás ČD odvezly do N. 

Uf, odpoledne přišla bouřka se slejvákem, vichrem a ten spolu s deštěm odnesly vedro a dusno. Ještě, že nás to nepřekvapilo na výletě. Jsme unavení a spokojení. Honzíka si máma odvedla se slibem, že spolu navštívíme letiště Ruzyni, bude-li to možné, ještě o těchto prázdninách.

A takhle fotím já v muzeu:

to je on, mého srdce šampion: