Zájezd je od toho, aby se co nejvíc vidělo a navštívilo, program se musí dodržet, tak žádné zdržování a jdeme na to, milé KOČKY.
A že chvílemi prší, prostě to musíme vydržet a deštníky i pláštěnky nevezeme sebou jen tak pro parádu.
Zavzpomínala jsem si hned první den na Skotsko, které jsem si nadělila k padesátinám a nyní, po dlouhých 25 letech, jsem se odměnila Irskem.
Milé KOČKY, milé blogerky a blogeři, moc vás po pauze zdravím a těší mne, že jste mému blogu zůstali věrní....jsem na čas zpátky a musím uznat, že první dny po návratu z cest nejsou kdo ví co. Doklopýtáte domů, vybalíte kufr, dáte vše vyprat, smyjete prach z cest a zpracujte fotky, utřídíte myšlenky a pak se svalíte do SVÝCH peřin. Někdy to uděláte i v jiném pořadí.
Já jsem to měla včera okořeněné ještě více: na metro Stodůlky, kde nás bus vysadil, pro mne a vnučku přijela má dcera, neb zeť byl s mladší vnučkou v divadle, metro mělo výluku a já jsem využila pozvání dcery a odjely jsme k nim, kde jsem přespala a dnes mě hodný zeť, poté, co mladší vnučku odvezl na Jablonecko, hodil domů. Z toho vyplývá, že s mým kufrem a batohem zápasila dcera a já jsem si zbytek cesty ulehčila. Přes velkou únavu jsme si s vnučkou cestu na 12 dní do Irska pochválily a snad názor nezměníme ani později.
Na uvítanou vám sem dám pár fotek a slov, abyste měly přehled, co se dělo a v jakém pořadí. Především znalcům nemusím říkat, že Irsko je ostrovní země, kam se musí člověk nějak dostat, je to zelená země, neb je tam často mokro a říká je jí Smaragdový ostrov. Často tam mží, prší, leje a padají trakaře, průtrže asi nejsou neobvyklým jevem, teploty mezi 13 - 19 stupni jsou normální a tak není divu, že třeba motýlí keře jsou tam nejméně 4 metrové a divoce tam rostou fuchsie, které mi na balkoně ale vůbec nejdou.Hortenzie jsou tam téměř plevel a stromy v lese vypadaly jako dekorace do filmu o pravěku. Silné, statné, ověšené mnoha lišejníky a mechy, řeky divoké a změny počasí tak prudké, že než jste našli pláštěnku nebo deštník, už jste pomýšleli na útulnou kavárničku. Hrady a kláštery staré, zámky se zahradami půvabné a města - především večer - plná života.
Po cestě přes Německo, Belgii a Holandsko jsme ve Francii bus nalodili a po hodině a půl překonali 31 km Lamanšského průlivu z Calais do Doveru a svištěli na nocleh do Manchesteru.Druhý den se jelo přes Wales do dalšího přístavu v Holyheadu a po 4 hodinové plavbě jsme zakotvili v Dublinu a odtud se jelo na ubytování v rodinách v jižním Irsku, přesně do Killarney - odkud se denně vyjíždělo na výlety do různých míst této půvabné země a především za různým památkami. Že chvílemi zapršelo nás sice mrzelo, ale zase bylo třeba v řece hodně vody a vodopád byl působivější, člověk si musí umět zdůvodnit ho hezké, ne?
Tak na ochutnávku i pár fotek:
Milé KOČKY, co jste čekaly? Že těch 45 let od svatby - výročí máme 15.7. - budu detailně popisovat - no, tolik času nemáme!
Po dlouhém přemýšlení jsem se, milé KOČKY, rozhodla, že letos vyzkouším novinku: přimělo mne k tomu moje plánování prázdnin a letos to vyšlo následovně:
Jelikož jedu od 4.7. do 15.7.2023 na dlouhou a složitou cestu se starší vnučkou, bude tady v první polovině července prázdninový režim a žádné příspěvky. Jakmile se vrátím ( a věřím, že to zvládnu ) tak udělám pro svůj blog a jeho případné návštěvníky vše, co je v mých silách, o jednotlivých zážitcích a dojmech napíšu a fotky určitě zavěsím.
Pak si dáme jeden jednodenní s Janou 21.7. a snad stihnu zpracovat i ten...
Protože ale 24.7. jedeme s Janou na další zájezd na opačnou stranu Evropy a vracíme se až 30.7.2023, bude tady zase chvíli volno až do začátku srpna, kdy vám nepřítomnost určitě bohatě vynahradím. Jen abych byla zdravotně způsobilá a duševně čilá! To není nic, co bych jen já mohla ovlivnit.
Takže, budeme se na sebe vzájemně těšit a po delší době vám pak zase něco - možná i zajímavého? - z cest naservíruji.
Všem blogerkám a blogerům, kteří najdou cestu na můj blog, přeji krásné prázdniny a nádherné počasí, dobré světlo a spoustu báječných zážitků, povedených snímků a šťastné návraty domů.
Jiřina z N.
fotky jsou z Bretaně, kde jsem byla kdysi...a co myslíte? - líbilo se mi tam moc!
V pondělí večer mi volala kamarádka z Kravař od Opavy a připomněly jsme si zájezd do Normandie, kam jsem ji ,,vytáhla,, - už je to několik let, ale vzpomínáme na to obě rády. Aby ne, bylo to moc fajn a Dáša byla skvělá společnice.
Milé KOČKY, na dnešek jsem měla připravený příspěvek, který jsem ráda odsunula na zítra - a dnes na počest Dášky sem přidám pár fotek z té Normandie. Možná, že si některé řeknete, že už jste část těch snímků u mne kdysi viděly, ale risknu to:
Tož, hezké prázdniny a mějte se báječně.
