V neděli ráno jsme se dočkali, tady u nás! v N., příjemného překvapení - napadl trochu sníh a nemůže se mi nikdo divit, že jsem si to honem vyfotila.
Milé KOČKY, určitě jste ho měli u vás, třeba na Vysočině i jinde, mnohem víc. Zcela jistě si to na vašich blozích užiju.
Mezi moje velké záliby, když už někam jedeme na výlet je, navštěvovat stavby Santiniho, smírčí kříže, křížové cesty, zajímavé historické mosty se sochami, židovské synagogy a hřbitovy, dřevěné zvonice a také, mimo jiné, Lorety. O těch jsem se dozvídala poměrně pozdě, překvapilo mne, že jich u nás bylo kolem šedesáti a mnohé už neexistují, něco bylo zrušeno za Josefa II. a něco za totáče.
Lorety jako stavby jsou zajímavé a jejich počátky v Čechách jsou spojené s barokem, převážně vznikly v 17. - 18.století. Nebudu zde opisovat to, co je na internetu kdykoli k nahlédnutí a koho to zajímá, hravě si info najde, stejně, jako jsem si to nastudovala já.
Jen stručně:
o italském Loretu asi slyšel každý, naši šlechtici tam jezdívali a pak začali stavět tyto Santa Casy ( svaté chýše ) i u nás.Roli v tom hráli časem i Jezuité a poté Mariánský kult - s poutěmi jsou spojené také staré aleje.( ty mám také v oblibě )
Všechny tyto stavby - Lorety - jsou vlastně takové malé domky, velmi střídmé a téměř identické - obvykle cihlové a mezi pláštěm a chýší je většinou chodba, obestavěné jsou ozdobenými, převážně mramorovými stavbami, někdy jsou doplněné schody, a to 28. Jsou vlastně takovými svědky minulosti a určité části rekatolizace naší země po bitvě na Bílé Hoře. Na stěnách je naznačem blesk, který měl uhodit do původní chýše.V některé je navíc přepážka či mříž.
Rozhodně většina z nich stojí za návštěvu a jsem ráda, že se mi povedlo jich mnoho navštívit a rozhodně v tom chci pokračovat. Jen namátkou:
Jedna z nějkrásnějších: v Praze
další a to velmi pěkná je v Rumburku, stejně tak hodna návštěvy: v Kosmonosích:
Další je možno navštívit: v Boru u Tachova, Rabštejně, Starém Hrozňatově, Dolním Římově ( je nově opraveno ), další bývaly v Chlumci nad Cidlinou, Vratěníně, Golčově Jeníkově, Horšovském Týně - ta byla u nás první! a na mnoha dalších místech.
Koho tahle tématika zajímá, jistě si najde svoji cestu k návštěvě a za sebe musím podotknout, že bych ráda viděla italské Loreto, kde jsem sice jela busem okolo, ale nezastavili nám!!!
V současné době už těch podzimních barev k vidění není tolik, ale jeden krásný ,,zlatý,, strom ještě ,,svítí,, u nás v městečku před poštou ( třeba se mi podaří mu ještě udělat snímek a pak - tohle jsem nafotila přímo před domem - vložením na blog bude tohle roští svoji parádu šířit déle a dál, než se krátce před zimou předvádět jen kolemjdoucím.
Milé KOČKY, jak jste vy byly spokojené s letošními barvičkami podzimu?
pokračování příspěvku, připraveného pár dní předem:
včera jsem šla na poštu a tudíž jsem vzala fotoaparát sebou a podívejme, strom už byl téměř holý a krása veliká byla pryč.
Jak jste si asi, milé blogerky, všimly, udělala jsem si pár dní na blogu pauzu a to proto, že jsem pekla cukroví, rohlíčky a linecké, nikoli ještě na Vánoce, ale na oslavu, oslavíme s rodinou dcery Martina až dnes. Říkáme tomu trénink na svátky. Kachna se nejprve třásla zimou a dnes si lebedí v horké troubě. Dva druhy knedlíků a dvoje zelí a dieta to není.
Moje dcera se zeťem mi udělali radost, když se jim postupně narodily dvě holčiny, obě vnučky jsem měla možnost dost často hlídat a věnovat se jim od 04/2004 do 12/2017, období pro mne velice důležité a příjemné. Prostě super babičkovství! Využila jsem toho na 130 procent, vnučky přiměřeně rozmazlovala a brala jsem je na každoroční dovolené o prázdninách, ukázala jim kde co je v republice pěkného a mají solidní základ. Co já jsem s nimi navštívila výstav hraček, kočárků, panenek, medvídků a pokojíčků, nádobíček. Neumím si vůbec představit, že by žily někde daleko a viděla jsem je dvakrát za rok.
Jak ráda jsem na pozvání jezdila na jejich koncert do hudebky, obě hrály na flétnu.Těch kroužků, kam jsem je doprovázela, obohatily mi život.
Milé KOČKY, pravda, od té doby, co jsou to studentky, už se vídáme méně, ale víme o sobě a jsme občas rády spolu. Letos jsem si dopřála zájezd do Irska se starší z vnuček a jak se mi hodilo, že umí francouzsky a anglicky. S mladší jsme si vyjely na zájezd do Polska a to samé musím říct o této vnučce. A ty plesy v Lucerně! - taková krása.
Ráda bych se dožila dostudování obou a viděla, jak si povedou dál v životě.
aneb návrat do čtvrtečního povedeného dne: Labe odneslo všechny mé momentální chmury dál k moři, asi do Hamburku? a já jsem se kupodivu nejen potěšila, ale i obnovila vzpomínky na mé dávné skoro dospěláctví.
Na to, jak jsme v noci při tranzistoráku tančili na Tyršově mostě a to jsme šli pěšky z Děčína do Bynova - spolužačky a spolužáci měli taneční, mne holky ze třídy pozvaly, nic nám v noci nejelo ( tehdy po Děčíně jezdily trolejbusy ) - spala jsem u jedné z nich. Tentokrát jsem most prošla s fotoaparátem a byla ráda, že těžké duchny na obloze odpluly jinam a nehyzdily mi snímky.
Zašly jsme se sestrou k zámku, ale už se téměř stmívalo, v Růžové zahradě se pilně pracovalo a na dotaz mi odpověděli, že na jaře to bude hotové a přístupné. Tak jsme zámek obešly a daly se k Hl.n. a jely domů.
Milé KOČKY:
Myslím, že to pro mne byl přínos a dobře jsem udělala:práce na mne doma počkala a nic mi neuteklo.
