sobota 3. února 2024

Okraj Prahy - Jinonice

 Kdysi jsem při brouzdání mapou našla zvonici u hřbitovního kostelíka v Jinonicích, svého času vesnice na okraji Prahy, usmyslela jsem si, že se tam jednou podívám. 

Milé KOČKY, trvalo to dost dlouho, ale - v pondělí 29.1.24 se udělalo hezky a byla jsem něco vyřizovat na Karlově náměstí, sešly jsme se s kamarádkou Marcelou a vypravily jsme se do Jinonic. Zprvu to bylo snadné, metro nás tam dovezlo, pak jsme musely sledovat žlutou značku a při obšírném vyprávění jedné i druhé ( nějakou dobu jsme se neviděly) jsme nakonec místo našly, já jsem si ho nafotila a odtud jsme se odebraly do Prokopského údolí, ale o tom až zítra,. Času dost.Jen dodám, že počasí nám přálo a rády jsme se prošly.

kousek od metra:


opsala jsem pro vás:

Kostel sv. Vavřince v Jinonicích je pravděpodobně z 11. století a je jedinou zachovalou památkou této prastaré osady na úpatí neolitického hradiště. Kostel později výrazně upravován v roce 1571 a koncem 18. století. Dnešní podoba je výsledkem pseudorománské přestavby z roku 1894, při které byla prodloužena loď a sjednoceny všechny fasády.








zvonice z r.1571







zítra půjdeme dál, lesem k Prokopskému údolí...



pátek 2. února 2024

Letmý návrat

 I když jsem někdy v loňském roce tento kostel na blog dávala - v sobotu jsme se tam s Janou, protože bylo otevřeno, znova a rády zastavily a některé detaily kostela opět pofotily. 

Milé KOČKY, nevadí, že sem dám ještě pár fotek?

opsala jsem pro vás

Kostel sv. Benedikta na Hradčanském náměstí byl nově zbudován kolem roku 1655 jako prostá stavba při klášteře barnabitů na místě staršího gotického kostela připomínaného v roce 1353 a upraveného koncem 15. století a přestaveného po požáru v roce 1541. Dnešní vzhled pochází z úprav v 17. a 18. století.







V létě bych ráda navštívila zahradu zdejšího kláštera, pokud bude přístupná...

čtvrtek 1. února 2024

A já to řeknu

Mně se chce něco říct, a já to řeknu, zazní od Vlasty Buriana v jednom filmu...

Milé KOČKY!

Kdyby mě dnes moje babička mohla vidět, co chci udělat, asi by řekla, že si chci pustit hubu na špacír. Ale omluvíte mě, že jo? Celou dobu, kdy píšu téměř 10 let blog, se snažím být slušná a dávat sem jen hezké věci, probírat hezká témata a případně i přidat pěkné fotky. Takže pro jednou slušné blogerky můžou můj blog vynechat a přijít až zítra?

Nedávno jsem totiž někde na internetu našla téma, které na mne vyskočilo a mělo to souvislost s nějakou Istambulskou smlouvou a podobnými tématy. O násilí a tak. Můj názor je, že děti a ženy se bít nemají, co nemají, nesmí, ale máme své zákony a měly by nám stačit, zda je soudci využívají, je jiná otázka. 

Ovšem o výchově dětí bych se ráda rozepsala více: moje dcera tvrdí, že se vychovala sama, jestli to je pravda, tak se jí to opravdu povedlo. Budu asi kritizovaná, ale dětem a to hlavně malým, by se měly vymezit mantinely a trvat na jejich dodržování, klidně bych dítě, pokud neposlouchá, plácla přes zadek.Ovšem jen lehce, nikoli, abych mu vyrazila dech. A nikoli mimino nebo batole. Když sleduji odrostlé děti některých lidí, měli jim pořádně naložit, dnes už je pozdě, třeba syn jednoho známého BAVIČE, toho měli řezat třikrát týdně, jak ten může dělat starostu Kukuřiceryjí? Nebo dcerunka jedné známé blonďaté herečky, co má děti s kdekým, tu měla maminka švihat proutkem vrbovým - dnes by možná neměla s holkou takovou ostudu.

Jsem zastánce výchovy především vysvětlováním a opakováním, bavit se s dětmi a na rovinu jim problém popsat, jít příkladem. Udělat si na děti čas. Na můj vkus je mnoho opilců, feťáků a kuřáků, sprejerů/mazalů a to bezohledných. Ale i ti měli rodiče a prarodiče a někde se něco ve výchově muselo pokazit. Nikdo se nenarodí jako gauner a zmetek. Je jasné, že když se někde v rodině mluví sprostě a hnusně, rodiče se perou a jsou ustavičně opilí - nebudou jejich děti mluvit spisovně. A podle mne, škola už to nezachrání - ta může stavět pouze na tom, co je v rodině.

A ještě jeden příklad, něco, co mi nejde do hlavy - jedna známá má dceru, která má velké dluhy, a prý to vzniklo, že jela někde načerno - asi v metru? Tak, když už jela načerno, no dejme tomu, že se to stát může??? - proč pokutu hned neuhradila, když to byla třeba dvoustovka, proč se na to vykašlala? a nechala to dorůst do vysoké částky? ale taky nechápu, co je to za systém, že z dvoustovky někteří vykukové vydolují tisíce...

no, za elektřinu a plyn už budou někteří také dlužit, pokud si ty energie nevypnou...


fotka je z jednoho výšlapu v předjaří v okolí N.


středa 31. ledna 2024

V sobotu v Praze díl IV.

Moje milé blogerky - naše procházka sobotní Prahou končí, leden také a už je o hodinu více světla, než o Vánocích - tak pojďme spolu projít podvečerní Karlův most a vydat se do měsíce února:

aneb notoricky známá místa:




























a tady už jen do sedmnáctky tramvaje a hurá na Vltavskou a metrem na Ládví...

úterý 30. ledna 2024

Sobotní Praha díl III.

 Nastalo pozvolné stmívání, nahoře byly budovy ještě zlaté od sluníčka a dole se plížily temné stíny... došly jsme pomalu na dolní konec Nerudovy ulice - vydaly jsme se s Janou vpravo na Malostranské náměstí a zjistily jsme, že kostel sv.Mikuláše - podle mne nejvíc načančaný uvnitř ze všech kostelů v Praze, co znám, je zavřený, tak ji tam vezmu jindy. Už jsme to tam kdysi obdivovaly (za nemalé peníze!) s kamarádkou Marcelou.

Milé KOČKY:

Podloubím jsme se propletly mezi stolky různých restaurací dolů do Mostecké ulice a tady jsme uhnuly vpravo Lázeňskou ke Komendě řádu Maltézských rytířů a k zavřenému kostelu Panny Marie pod řetězem. Následovala pomalá procházka Maltézským náměstím s podloubím k Nosticově zahradě - vyhřezly jsme u Werichovy vily, kde se vinul had čekajících na zdejší vyhlášenou a pěkně drahou cukrárnu. My jsme se vydaly ke Karlovu mostu.





















Dánské velvyslanectví:










zítra je také den, podíváme se tedy na Karlův most...až se na to vyspinkáme?